Příběhy a písně Kytara a harmonika, Jako led, Srdce, Mladá na lásku, "Pokoj Vám"

Tři italské zpěvačky se mi pořád nějak míchali dohromady. Pavone, Cinquetti a Malanima. Bylo to v první polovině sedmdesátých let. Jejich písničky vysílaly v rádiu, ale žádné další informace nezazněly.   

V časopise Slovenka, kterou četla moje máma, ani v "Roľníckych" novinách mého táty, se toho o třech Italkách moc nepsalo. Jak vypadá Gigliola Cinquetti, Nada Malanima a Rita Pavone jsem se konečně dozvěděl, až když mi zavedli internet.

. 

Nada Malanima

Pochází z vesnice Gabbro ve vyprahlé části Toskánska. Pokud mě internet nelže, je to nedaleko Livorna. Píši o tom tak podrobně proto, že „Kuřátko z Gabbra“ je její přezdívka.

Příběh jména: Máma Malanima se údajně v době těhotenství zeptala jedné španělské cikánky na její názor. Ta řekla, že porodí holčičku. Když vyroste, že bude hodně cestovat a bude slavná. Cikánka od takové budoucí vlivné rodiny, nechtěla vzít za věštění peníze. Stále španělsky opakovala - nada, nada / nic, nic.

Otec, Gino Malanima, hrál na klarinet.

Nadu jako zpěvačku objevil hledač talentů nahrávací společnosti RCA.

Její píseň z hudebního festivalu Sanremo (1969) „Ma che freddo fa“ se držela několik týdnů na samém špici hitparád v Itálii, Španělsku a v Japonsku. Úspěch měla i v Latinské Americe a v jiných zemích světa. Nada zaujala i svým mladým věkem.

V Sanremu vystoupila jako zcela neznámá zpěvačka. Po soutěži ji už v Itálii znal každý. Její píseň nevyhrála, to se zdařilo až o dva roky později.

Po prvních dvou, tradičních a konzervativních, albech se Nada postupně propracovala do samého středu středního proudu italské populární hudby. Výše jmenované zpěvačky Pavone a Cinquetti, zůstaly už navždy u svých „kantilen“ s doprovodem orchestru. Nada je z nich nejmladší. 

Una chitarraa e un'armonica / Kytara a ústní harmonika (1972)

Je vagabund, tak jako já.

Bezcílně bloudí, přesně jako já.

Hrál na kytaře a ústní harmonice.

Já jsem zpívala a on zpíval se mnou.

Já jsem zpívala a on hrál – varavan, varavan, blem, blem…

Byli jsme jen dva, já a on.

Poprvé a potom, deset, dvacet, sto, tisíc krát.

Všechno je za námi, země a města.

Všude jsme zpívali – varavan, varavan, blem, blem…

Jsou takoví lidé, kteří se narodí, žijí i zemřou na stejném místě.

A jsou lidé, kteří chodí po světě.

Hrají na kytaře a ústní harmonice.

Ležím v noci blízko u něj.

S hvězdami nad námi – varavan, varavan, blem, blem…

Nastalo svítání a já se probudila.

Ve svém pokoji v našem domě.

Všechno to byl jen sen.

Takový melancholický.

Zhroutil se mi svět.

Do očí se mi vtiskla slza.

Potom jsem najednou slyšela naši píseň – varavan, blem…

Z okna jsem viděla mého kluka ze snu.

Stál na ulici, hrál na kytaře a ústní harmonice.

Když se podíval na mě, věděla jsem, že on sní o mně.

Varavan, varavan, blem, blem…

. 

Nada Malanima zpívá na pomoc městu L'Aquila, zničenému zemětřesením (je rok 2009). Píseň Ma che freddo fa / Jak studená zima je její klasika. Nada s ní skončila v Sanremu 1969 na pátém místě. Teď už ji zpívá i zpěvačka Marina Rei. Marina Reiová (má dlouhé vlasy) na videu za Nadou Malanimovou, hraje na španělské kytaře.

. 

„Hace Frío Ya“ je španělská verze písničky „Ma che freddo fa“

poznámka: Takhle ladně a moderně, jako Nada Malanima, jsem tančil na diskotékách i já. V podstatě, moc podobně to dělal tehdy každý. Celý svět asi napodoboval Nadu Malanimu, jen jsme o tom nevěděli.

. 

. 

zbožňuji Madonnu

Přibližně před dvaceti lety jsem šel na východ. Cesta z Bratislavy do Košic by byla pro Rusa nebo Ukrajince asi jako kdyby šel k sousedům. My to ale vnímáme trochu jinak. Jako řádnou střeku. Zejména když člověk jede vlakem.

Měl jsem v kapse Nokii ale bez internetového připojení, samozřejmě. Na novém MP3 přehrávači jsem měl napálena pouze dvě alba, „Ray of Light“ Madonny a „Let Go“ Avril Lavigne.

Nezbývalo mi tedy nic jiného než poslouchat Madonnu, Avril Lavigne, Madonnu, Avril… a tak dále. Všiml jsem si toho rozdílu. Poslouchat skladby Madonny, jak to má dokonale namixované, je balzám na duši. Avril mám rád ale poslouchat její písničky, víckrát za sebou, neumím. Za Zvolenem mi už opravdu hodně rvala uši.

Tehdy jsem si Madonnu oblíbil. V podstatě, až když její hvězda už začala blednout.

Zvukové efekty na Madoniných CD musí být dokonalé. Při koncertě také vizuální. Madonně není dáno zpívat srdcem a duší. Ani širokým rozsahem hlasu. Možná proto tak prahne po technické dokonalosti.

Srdce a duši v žádném uměleckém díle ovšem nelze nahradit. Madonna ale dokáže svého posluchače a diváka pořádně ohromit. Myslím, že v tom je doslova nepřekonatelná. Navzdory všem svým handicapům, našla způsob, jak strhnout na sebe pozornost. A vydrželo jí to 20 let. To si jistě zaslouží malé uznání. Laťka, kterou posunula výrazně vzhůru se bude, jiné zpěvačce, jen těžko přeskakovat.

The Power of Good-Bye / V rozlučce je síla (videoklip)

Tvé srdce není otevřeno, proto musím odejít.

Kouzlo pominulo, a tak jsem tě milovala!

Volnost přichází, když se ničeho nedržíš.

Procitneš, když se naučíš říct ne.

Byl jsi moje lekce, kterou jsem se už naučila.

Byla jsem tvou pevností, a ty jsi ji vypálil.

Bolest varuje, pokud něco není v pořádku.

Modlím se k Bohu, aby to netrvalo dlouho.

Chceš víc?

Už není co zkoušet.

Už se nedá nikam schovat.

Není větší síly, než síla rozloučení.

Už není co ztratit, už není srdce, které bys mohl rozbít.

Není větší síly, než síla rozloučení.

. 

Téměř celé album „Ray of Light“ je poněkud komornější, než předchozí. Bez výraznějších italských „árií“. Madonna Ciccone nemění jen své účesy, ale trochu i hudební styl. Jako kdyby se už připravovala na menší pódia. Píseň „Ray Of Light“ ale zdá se, funguje i na stadionu.

Madonna prý pak zredukovala svá veřejná vystoupení i z jiného důvodu. Do svého souboru už nenašla vokalistky s menším sexepílem, než má sama. :) Vždyť posuďte…

Ray Of Light / Paprsek světla (Londýn) (klip)

Podivná cukrová pěna na noční obloze.

Mé slzy smutku se ponořují pod slunce.

Sama jsem honem zničila svůj vesmír - volání hromu hrozilo každému.

Mám pocit, že jsem právě přijela domů.

Rychleji, než letící světlo, snažím se vzpomenout si, kde to všechno začalo.

Mám pro sebe malý kousek nebes.

Čekám tu epochu, až Země bude společná.

Cítím rychleji, než paprsek světla.

Pokud odjedeš, bude tam někdo jiný.

Přes ty nekonečné roky, mám svůj vesmír.

Mám pocit, že jsem právě přišla domů.

Mám pocit, že letím rychleji, než paprsek světla.

. 

Madonna si zahrála v mnoha filmech. Vždy se pak v médiích rozebíral a hodnotil její herecký výkon. Škoda, že žádný producent ani režisér jí nenabídl roli Ledové královny. Určitě by ji zahrála s vrozenou přirozeností. I celé to zpívání Madonny mi připadá chladné, jako led.

Frozen / Jako led (Michigan) (klip)

Díváš se jen na to, co chceš vidět.

Život nemůže vždy být, jak ho chceš mít.

Jsi chladný jako led, dokud máš zamčené srdce.

Zajímá tě jen tvůj plat.

Plýtváš časem na nenávist a sebelítost.

Pokud neotevřeš své srdce, zlomí tě to.

Chtěla bych, aby to tvé srdce roztálo.

My dva bychom pak byli pořád spolu, zvěř se mi.

Klíče máš ve svých rukou.

Nemá žádný smysl, každého kolem obviňovat.

Vždyť já jsem v tom stejně.

Pokud odejdeš, pukne mi srdce.

Pták a láska chtějí létat.

Veškerá bolest v hrudi pomine.

Zamrzneš, nevložíš-li do věci své srdce.

. 

. 

hlas Itálie

Největší hvězdou v Itálii šedesátých let je nesporně, rodačka z Turína, Rita Pavone. V roce 1962 se zúčastnila festivalu, který hledal mladé talenty a stala se superstár. A to nejen v rodné Itálii ale i v zahraničí. Zpívá španělsky, francouzsky, anglicky i německy. Několik měsíců v roce 1964 strávila v USA. Zazpívala si s každým americkým zpěvákem. Ano, i s Elvisem. Vystupovala v televizních show.

Je ale třeba říci, že její repertoár je zaměřen na teenagery. Takže jsem si ani moc neuměl vybrat písničku, kterou bych chtěl mít na blogu.

Rita Pavone - Cuore / Srdce (hudba zní, jako přes stetoskop)

Ty, mé srdce, vím že trpíš.

Co můžu pro tebe udělat?

Vím srdce, jsi zamilované.

Pro nás už není, není míru na světě.

Pokud se směju a pokud pláču, ty srdce sdílíš se mnou každou slzu.

A každý tlukot srdce.

Každý okamžik lásky.

Jsou s tebou moje muka, i mé štěstí.

Od doby, kdy jsem ho potkala, pro nás už není klidu.

Miluji ho, víš?

Svět vidím jen v dobrém.

Biješ ve mně, při každé zkoušce, při každém pocitu lásky.

Každý den, to vím stále jasněji, budeš velmi trpět.

Ach, ty mé ubohé srdce!

Mé ubohé srdce!

. 

rodinné album

. 

Před „La grosse pagaille“ hrála Rita již ve čtyřech filmech. Ty mi trochu připomínají veselejší verzi „West Side Story“. Inspirací pro film „La grosse pagaille“ (The Crazy Kids of the War, 1967) byl asi Velký flám, který natočili ve Francii o rok dříve. Ritinu lásku hraje Terence Hill.

. 

. 

mladá na lásku

Město Verona v Itálii už ve dvacátém století, nepatří rodu Montekovců ani Capuletových. Vládne zde rodina Cinquetti. Právě tam se pár let po válce, do zlaté kolébky, narodila malá Gigliola.

Otec Cinquetti si všiml, že jeho dcera, jak roste a běhá po vile, ráda si prozpěvuje. Postřehl i její zájem o hudbu, vždyť jí platil hodiny klavíru. Ale to je správné, myslel si, holka z dobré rodiny by měla mít i hudební vzdělání.

Občas seděl jen tak za masivním psacím stolem a díval se na fotografii své rodinky. V duchu plánoval pro dcerku skvělou budoucnost v rodinné firmě. Vždyť každý velký podnikatel, musí myslet trochu napřed.

Když jednou Gigliola přišla s tím, že bude zpívat v Sanremu, tvářil se, že není vůbec proti. Ba, že ji v tom ještě podporuje. Dobře věděl, že kdyby jí to zakázal, byl by pro svou dceru už navždy ten nejhorší táta. Jen ať jde na Sanremo, šestnáctiletá žába… haha, mezi nejlepší zpěváky v zemi. Splní si sen, natluče si pusu a pak už konečně bude s tím komedianstvím navěky klid.

I po Sanreme se otec Cinquetti snažil být pragmatický a nad věcí. Gigliole také upřímně pogratuloval k vítězství. Celý velký debakl jeho dcery se jen trochu odkládá. A bude ještě větší. Vždyť má jít na Eurovizi do Dánska. Mezi nejlepší zpěváky Evropy... šestnáctiletá žába… haha…

Tyto své úvahy „padre“ Cinquetti držel v sobě ještě mnoho let. Teprve poté se ze svých „hříšných myšlenek“ vyzpovídal panu faráři a ještě jednomu novináři.

Ve věku 16 let vyhrála Gigliola Cinquetti (Džiliola Činkvety) hudební festival v Sanremu (1964) s písní Non ho l'eta / Nejsem dost stará. S hudbou, kterou složil Nikola Salerno a text napísal Mario Panzeri. Vítězství jí umožnilo reprezentovat Itálii na soutěži Eurovision Song Contest v Kodani. Se stejnou osvědčenou písní.

Pokud by se mě někdo zeptal co jsem dělal když mi bylo 16 let, zřejmě bych moc dlouho přemýšlel. Potom bych řekl – Takhle honem, ani nevím… Gigliola Cinquetti by na podobnou otázku jistě odpověděla – Když mi bylo 16…? Aha, tak to jsem právě vyhrála Sanremo a Eurovizi!

Na dlouhá léta se Gigliola Cinquetti stala nejmladší vítězkou Eurovize. Až v roce 1986 skončila na 1. místě mladší zpěvačka z Belgie. To je ale už jiný příběh…

Z písně „Non Ho L'eta“ ještě ve stejném památném roce 1964 musela, nahrávací společnost RCA, vylisovat 3 miliony kusů desek. Ve slavném žebříčku ve Velké Británii se tato italsky zpívaná píseň ocitla na prvním místě. A to je dost rarita. A nebylo už té síly, která by odhodlanou šestnáctiletou žábu mohla zastavit.

Gigliola se vrátila na Eurovision Song Contest v roce 1974. Bylo to v Brightonu. Zazpívala píseň s názvem Si /Ano. Za několik týdnů se v Itálii konalo referendum o povolení rozvodu manželství. Gigliola v textu písničky, asi 30-krát, z duše, do celého světa, zazpívala „si“. Vysílání písničky bylo v Itálii do konání referenda, zakázáno.

Gigliola Cinquetti v Brightonu skončila na pěkném druhém místě. Předběhla ji tehdy s písničkou „Waterloo“, nějaká neznámá skupina ABBA ze Švédska.

Po vyhlášení vítězné písně Eurovision Song Contest 1964 si ji můžeme poslechnout ještě jednou. Televizní studia v Kodani v sedmdesátých letech zachvátil požár. Část archivu byla zničena, i záznam ze soutěžního vystoupení. Zachovaly se jen fotografie.

Gigliola Cinquetti + „Non Ho L'eta“ v Dánsku

Mám málo let.

Mám málo let, abych tě milovala.

Na to jsem moc mladá.

Chodit s tebou ven sama?

Asi bychom si neměli co říct.

Víš to jistě lépe, než já.

Nech mě ještě chvilku žít.

A čekat romantickou láskou.

Ten den jednou přijde, jen ne teď hned.

Kdybys chtěl počkat na mě, ten den jednou přijde.

A všechna má láska, bude patřit jen tobě.

. 

„Non ho l'eta“ ve Španělsku

. 

„Non ho l'eta“ v Japonsku (1993)

. 

Už jsem zde psal o zpívání srdcem a duší. V příspěvcích o Madonně a minule o Melánii Olláryové. Tak, jak dokáže zpívat, ze srdce a duše, Gigliola Cinquetti je jistě světový rekord. Vím, že byly zpěvačky které to v mládí věděly také tak – Nana, Tereza Teng… – ale časem, po letech, kdy byli žádanými „stár“, tato schopnost přece jen trochu vyprchala. Gigliola Cinquetti i po půlstoletí na scéně a hvězdné kariéře (každý rok měla alespoň jeden hit) vkládá do své práce celou svoji osobnost stále stejně. Jinak, jak dobře a poctivě, to dělat asi ani neumí. Recept je jednoduchý – stačí mít ty správné geny. Proto byla Gigliola, ze všech zpěvaček, vždy můj miláček (nyní, když už nemám zuby - milášek).

„Non ho l'eta“ ve Francii (2008)

poznámka: Manželem Giglioli Cinquetti je Luciano Teodoro. Mají spolu dva syny. Přesto paní Gigliola, do dnešních dnů, stále zpívá – „jsem ještě mladá na lásku“.

. 

Gigliola Cinquetti – „A las puertas del cielo“ (španělská verze „Alle porte del sole“)

.

Gigliola Cinquetti – „Auf der straße der sonne“ (Alle porte del sole)

Gigliola Cinquetti – „Door of the Sun“ (Alle porte del sole)

Desáté výročí ve službě, oslavila Gigliola svou nejslavnější písní Alle porte del sole / U bran slunce. Na začátku roku 1974 se držela více než dva měsíce na 1. místě italské hitparády. Získala i titul - skladba roku. V několika státech si ji přeložili do místních jazyků. Např. ve Finsku, v Belgii, v USA... Za zvláštní melodii jsou zodpovědní: Corrado Conti, Daniele Pace, Lorenzo Pilat.

Měla jsem duši

Tak jasnou a čistou

Možná ze strachu

Nikdy jsem se ještě nemilovala

Hledala jsem tu ulici

Nejdivnější na celém světě

Přišlo to k jiným

Tou samou cestou

A teď slyším

Blízkost tvého těla

Ve tmě se tě ptám –

Vezmeš mě s sebou?

U vrat slunce

Na okraji moře

Kolikrát v myšlenkách

Já vzala jsem tě s sebou

A ve tmě jsem snila

O tvých něžných rukou

Za dveřmi, které se otevřely

Bylo jaro

U vrat slunce

Na okraji moře

Kolikrát v myšlenkách

Vzala jsem tě s sebou

Vzala jsem tě s sebou

Vzala jsem tě s sebou

Co říkáš?

A co se stane?

Řekni mi – Hledej dům

Kde budeme žít spolu

S velkou zahradou

Někde na obloze

S pohledy dětí

Malbami lásky

Potom v myšenkách

Nejsou to iluze

Je to opravdu tak

Já letím s tebou

U vrat slunce

Na okraji moře

Kolikrát v myšlenkách

Vzala jsem tě s sebou

Vzala jsem tě s sebou

Vzala jsem tě s sebou

. 

_____

Madonna vystoupila 13. července 1985 na stadionu ve Philadelphii (tehdy to byla Filadelfie). Akci zorganizovali s cílem získat finance na pomoc hladomoru v Etiopii. Koncert se vysílal po celém světě (kromě Československa) prostřednictvím tehdy unikátního satelitního spojení. Podívala se přibližně třetina světa.

. 

„Ma che freddo fa“ přesně tak, jak ji Nada dala na Sanreme v roku Páně 1969. Malanima měla tehdy jen 15 let.

Unavené slunce v zimě, jde brzy spát.

Už to nezvládnu, už to nevydržím.

Padla noc, objala mě studenýma rukama.

Ach, jaká je zima, jaká je zima! 

Pro dívčí srdce, stačilo by pohlazení.

Možná potom bych tě milovala.

Co je život, bez lásky?

Je jako strom.

List, který spadne, už nemá.

A zvedne se vítr, studený vítr.

Tak jako listí, padají naděje.

Ale co je to za život, když v něm chybíš?

Cítím se jako motýl, který už nelétá nad květinami.

Už nelétá, nelétá.

Spálila jsem se v ohni o tvou horkou lásku.

Která už vyhasla.

Jaká je zima, jaká je zima! 

Zklamal jsi mě a ukradl tvář.

Můj úsměv už se nevrátí.

Co je život, bez lásky.

Je jako strom.

List, který spadne, už nemá.

A zvedne se vítr, studený vítr.

Jako listí, padá naděje.

Už mě víc nemiluješ.

Jaká je zima! 

Už mě víc nemiluješ.

Jaká je zima! 

Co je to za život, když chybíš.

. 

Rita v každém svém filmu řeší problémy s láskou. Podobně jako je to v jedné písničce…

„Cuore“

.

Rita Pavone - La zanzara / Komár

.

Gigliola Cinquetti – „Non ho l'eta“ (Sanremo 1964) dirigent: Gianfranco Monaldi

.

Gigliola Cinquetti zpívá anglicky

Gigliola Cinquetti - koncert (2012)

Gigliola Cinquetti a ještě jednou její nesmrtelná „Alle porte del sole“

. 

. 

Veronika Rabada

Veronika Rabada - Piargy (píseň z filmu Piargy) hudba: Veronika Šoltysová Rabadová a Michal Brandys, text: Peter Rabada

.

Veronika Rabada a Kandráčovci - "Pastuškovia"

.

Veronika Rabada a Kandráčovci - "Pokoj Vám" 

. 

. 

"????" 

zpěvačka MamaRika (????????? ????????) je máma (více)

poznámka: Každé dítě je dar od Boha – Boží dítě

. 

_____

(dodatek 30.12. 22) 

. 

Veronika Rabada a spol. – "Madona s dieťaťom" (24.12.2022)